Cesta do nitra vlastní duše může být pro každého z nás někdy složitá, trpká, ale také krásná a poučná. Může nám změnit život. Bráníme se tomuto poznání a žijeme v zkreslené realitě, kterou si vytváříme sami omezeným chápáním a mantinely. Známe své vlastní já jen do určité hloubky a neuvědomujeme si, že právě sebepoznání je klíčem ke štěstí a úspěchu každého z nás. Jak se však vydat na cestu sebepoznání, abychom bez zranění došli do cíle?

Pozitivní myšlení: Sebepoznání je cestou k úspěchu

Celý svůj život jsem měla dojem, že musím být ve všem nejlepší. Že musím mít samé jedničky na základní škole, vyznamenání na střední škole, nejlepší práce na vysoké škole a musím být také dokonalá v jazycích. V devatenácti letech jsem se dostala v Anglii k modelingu. Velmi jsem cvičila, hubla a snažila se vyniknout. Každé odmítnutí se mě dotýkalo velmi osobně, ale i nadále jsem bojovala, abych si dokázala, že i v tomto ohledu mohu být hodně dobrá. Měla jsem 3 práce v Londýně a během dne obíhala castingy. Nikdy jsem se moc nezamýšlela nad tím, proč se deru do tak kruté branže, proč to pro sebe dělám a co mi to přinese. Až jednou přišel zlom. Ve 25ti letech při castingu na českou Miss v Karlových Varech mezi konkurentkami, které disponovaly již tehdy umělým poprsím, protekcí a falešnými ideály, mi došlo, že žiju ve lži.

Tenkrát jsem se poprvé zahleděla sama do sebe při otázce porotců, čím mohu společnosti pomoci. Zastyděla jsem se, protože jsem opravdu pomáhala jiným. Jelikož jsem si přivydělávala jako zdravotní sestra v Londýně a starala se o vážně nemocné, tak mi došlo, že je mnohem důležitější pomáhat ostatním doopravdy než si na to jen hrát před porotou. Došlo mi, že to, co dělám skrz svůj vzhled již pro mě nemá cenu a tudy cesta ke štěstí nevede. Musela jsem sama sobě domluvit, že na tohle psychicky nemám, že to není pro mě a že sem nepatřím. Zjistila jsem, že chci opravdu měnit životy lidí a pomáhat, ale ne povrchně s poprsím velikosti pět v plavkách. Zavřela jsem si dveře do modelingu a otevřela dveře nové. Mnohem těžší a vedoucí neznámo kam, protože jsem byla ochotná postavit se pravdě čelem. Přestala jsem se přesvědčovat, že musím být taková a maková, abych byla dobrá. Zeptala jsem sama sebe, proč to dělám. A odpověď? Nakonec jsem se dopracovala ke svému uzavřenému já, které se pomalu otevřelo a odpovědělo mi: protože jsem na základní škole byla šikanována a nazývána ošklivkou. V mém podvědomí se to v dětství zablokovalo a v dospělosti jsem se hnala za ideálem toho, jak bych měla vypadat, abych se líbila okolí, aniž bych tušila proč.  

Pochopení a přijmutí pravdy bylo druhým krokem k sebeuvědomění. Uzavřením si prvních dveří se zákonitě naskytly dveře druhé, které se však objevily jen a pouze tehdy, když jsem ty předešlé nadobro uzavřela. Připuštěním si skutečné reality jsem čelila kruté pravdě, která mě však poučila o mě samé. Našla jsem dost sil ve svém srdci si přehodnotit vlastní priority a úspěšně se dostala na vysokou školu, kde jsem se mohla módě také věnovat, ale už jako budoucí mediální poradkyně. Můj pád z výšky byl nakonec úspěšně zakončen promocí a životní lekcí, díky které jsem poznala sama sebe. Tvrdá práce, vůle, sebeovládání a práce zdravotní sestry mi pomohly dosáhnout konečného úspěchu.

Jak poznat sám sebe

Poznáním sebe samotného pochopíte další události, které se vám doposud zdály třeba neřešitelné. Tento proces však vyžaduje odvahu a vytrvalost, kterou v sobě najde každý, kdo má pevnou vůli. Pochopení vlastního já vede k vnitřnímu klidu a míru. Proto štěstí a úspěch přeje připraveným a silným jedincům. Psychologie sebepoznávání je vlastně jednoduchá - musíme si připustit naše chyby a reálně je posoudit. Prvním krokem je zastavit se, zamyslet se, probrat různé alternativy přístupu a zeptat se, proč jsem reagovala právě takhle. Možná stále nevíte, jak začít. Zde je pár tipů:

Děkujte za životní lekce

Pouze životní lekce dodají člověku touhu ptát se, proč se to děje právě mě. Proč právě já. Je velmi jednoduché svalovat smůlu, negativitu a špatné zkušenosti na okolí, ale postavit se jim čelem a zjistit, proč se mi dějí, vyžaduje velké odhodlání a odvahu. Sepište si klíčové okamžiky svého života a podívejte se na ně bez emocí. Opakují se stále stejné? Je v nich nějaký vzorec? Čeho se týkají?

Ptejte se

Zeptejte se sami sebe, co byste chtěli dělat a jak toužíte žít, pokud by ve vašem světě neexistovaly limity. (lidé, na kterých jste závislí, peníze, speciální znalosti atd.)

Věnujte si čas

Investujte do sebe čas a přemýšlejte o sobě a životě, který chcete vést. O člověku, kterým se chcete stát. Dlužíte si to.

Denně věnujeme spousty energie tam, odkud se žádná nevrací (sociální sítě, nekonečné seriály, dlouhé telefonáty o ničem..) Změňte to! Mějte oči otevřené a vnímejte své pocity, zajímejte se o věci, které vás baví, sebevzdělávejte se a nebojte se zavírat dveře. Vždy se totiž otevřou nové a přinesou zajímavé zkušenosti, výzvy a také odpovědi.

Přeji vám spousty energie a vůle na cestě k sobě samým.

 


Další články