Odkládáte těžké úkoly na jindy? Trávíte více času nesmyslným klikáním na netu, než skutečnou prací? Bojujete s prokrastinací? Arabela také...a je to čím dál horší .-)

Nemůžu, píšu román, přece! (Deník prokrastinující spisovatelky) 7

54 dní do odevzdání rukopisu

Arabela se probudila a promnula si oči. Ťukla na telefon a ten jí ukázal 5:12. Hm, takže spala přesně hodinu a dvanáct minut. I tak se jí stačily zdát hrůzné sny, ve kterých musela pořád platit nějaké účty a neměla peníze. V podbřišku se jí usídlil strach. Zvládne to vůbec?

Povytáhla si polštář, aby si lehla výš. Začala vypočítávat své možnosti, jako už poněkolikáté tu noc. Měla necelé dva měsíce do odevzdání rukopisu, ze kterého bylo reálně napsáno asi dvacet stran. Jestliže ho neodevzdá včas, zaplatí pokutu. Jenže není z čeho. Poslední roky se živila psaním a vypadla z názvů pracovních pozic. Když včera brouzdala po pracovních portálech, měla co dělat, aby vůbec našla něco, kam by se mohla přihlásit. Nabídky ale nebyly nic moc a ty požadavky! Analýzy, reporty, powerpointové prezentace, flexibilita, zkušenost se sociálními sítěmi, psaní reklamních textů, a to vše by měl zvládat jen jeden člověk! Tam svůj životopis ani posílat nebude. On teda mimochodem taky nebyl nijak zajímavý. Ale co, musí prodat, co umí!

Jenže teď jí šlo nejlépe pojídání sladkostí a vzdychání nad osudem. A za to jí nikdo nezaplatí. Telefon se sám rozsvítil, jako by se dožadoval pozornosti. Zvedla ho do úrovně očí a zjistila, že ji na Facebooku právě někdo štouchl. Zamračila se. Co jí má kdo co šťouchat a ještě takhle brzy ráno! Už chtěla dotyčnému něco napsat, ale pak si to uvědomila...vždyť se může podívat na efbéčku do různých zájmových a pracovních skupin, jestli nehledají někoho na psaní, nebo oznámit, že hledá práci! Měla by si promyslet, jak bude svůj dotaz formulovat, aby nevyzněl zoufale. Vyhledala aplikaci Poznámky, kam chtěla začít ventilovat své myšlenky, ale hned vedle byla modrá appka, která nabízela spousty zábavy. Ale co, pomyslela si. Stejně si potřebuje od těch nervů vyčistit hlavu a trošku se naladit. Klikla na ni a ta jí jako pokaždé otevřela barevný svět Ledového království, kde začala spojovat k sobě stejně barevné kamínky. Přibližně v 10 hodin ráno se přinutila vstát z postele a nechat boj o 486 level zase na večer. Teď měla před sebou snídani, hledání práce a psaní románu. Co nejdřív? No samozřejmě vybrat si hrníček na ranní kávu...

Nemůžu, píšu román, přece! (Deník prokrastinující spisovatelky) DÍL 8


Další články