Prokrastinujete? Pak máte mnoho společného s hrdinkou našeho románu. Arabela si vzala na pomoc ghoswritera, který by měl za ni napsat knihu. Termín odevzdání rukopisu se totiž neúprosně blíží.

Nemůžu, píšu román, přece! (Deník prokrastinující spisovatelky) 6

55 dní do odevzdání rukopisu

Tichým pokojem se neslo pravidelné a soustředěné chroupání. Následoval vzdech, pauza a pak se chroupání opět rozjelo naplno. Najednou se ozval zvuk připomínající koulející se korálek po podlaze. Arabela se rychle sehnula, aby se zelená M&M'ska nezatoulala pod skříň. Překvapeně zvedla obočí. Pod stolem si mohla uspořádat další hody až sní, co bylo rozházené po stole. Přemýšlela, jestli by to, co právě čte, nechtělo těžší kalibr. Vytáhla tedy kilovou Nutellu, zabořila do ní polévkovou lžíci a opět se natáhla na dvě židle u stolu. Tohle nemohl psát ghost writer ale killer writer. Jednu věc však musela Stevenovi přiznat. Nedostatek invence a talentu dokázal nahradit detailní znalostí všech možných seriálů z produkce HBO, takže v jejím románu teď nechyběly sebevražedné myšlenky, cestování časem a zastavilo se i několik draků. OK. Takže ani tudy cesta nevede. Večer napíše Stevenovi email, že než takový román, tak to radši nic, teď by to ale byl text plný slov, které se v televizi vypípávají. Vlastně by bylo super poslat email, který by po otevření pípal. Začala si googlovat, jestli náhodou něco takového neexistuje, ale pak se zarazila. Vypadá to, že si bude muset ten zatracenej román napsat sama.

Pohlédla přes celý pokoj z okna. Byl příjemný sychravý den s občasnou přeprškou, tak jak ho umí vyčarovat jen Londýn. Odložila Nutellu, zvrátila hlavu dozadu a zasnila se. Příjemná vesnička v Itálii, dny plné slunce, milých lidí a domáckého jídla... to je možná to, co v ní probudí chuť psát. Rychle se posadila, probudila nudící se Mac, který si na chvilku schrupnul a začala hledat letenky do Itálie. Dlouho se nemohla rozhodnout, kam přesně vyrazí. V Římě bude plno turistů, v Benátkách taky, Neapol moc romantická, Miláno zní nudně a na Sicílii bude mafie. Sice o ní nic nevěděla, o mafii ani o Sicílii ale nakonec jí tělem projela touha po dobrodružství. Byl to jen okamžik, ale i tak ji to donutilo popřemýšlet o tom, na jak dlouho vyrazí. Cestovka Thomas Cook sice nabízela až 28 dní dovolené, ale Arabela ještě nikdy nemluvila s nikým, kdo by to využil. A navíc létala do jiných koutů Itálie. Za okamžik ale objevila překrásné rodinné vily k pronájmu a jen pár minut pěšky od moře. Každá z nich měla bazén a úžasnou zahradu. Ta Sicílie je tak krásná. Už se tam viděla v lehkých letních šatech s koktejlem v ruce. Měsíční pronájem by vycházel skoro na pět tisíc liber, k tomu letenky, něco na útratu, takže počítala tak s deseti tisíci.

Měla by se mrknout do internetového bankovnictví, jestli má povolené takhle drahé nákupy online. Trvalo jí asi 10 minut než si vzpomněla na heslo a pak musela ještě zodpovědět jednu z všetečných otázek. Jednou se spletla. Nechápala to. Sama si ty otázky při zřizování účtu vybrala, protože na ně nemohl odpovědět snad jen dement. To chtělo další nálož tý nugátový dobroty. Jenže pak se otevřelo okénko bankovního účtu s aktuálním zůstatkem.....A na to byla veškerá světová zásoba Nutelly krátká. Chvíli bez dechu hypnotizovala čísla, a tak nějak doufala, že se stránka možná jen načítá, a že se to číslo nakonec změní. Pak jako ve zpomaleném filmu klikla na stránku s vilami, z řádku prohlížeče umazávala písmenka jedno po druhém, až byl úplně prázdný. A do něj s nevěřícím výrazem ve tváři napsala JOBS IN LONDON.

Nemůžu, píšu román, přece! (Deník prokrastinující spisovatelky) DÍL 7


Další články